Hlavni stranka | Odkazy

Svedsko 2001/2002

    Ve skolnim roce 2001/2002 jsem jako exchange student v ramci programu EU Erasmus/Socrates vyjel na dva semestry do Svedska, na univerzitu v Linkopingu (tak 200 km na JZ od Stockholmu).
 

Svedske listy

aneb prubezne zpravy z pobytu
Posledni aktualizace: 28.4. 2002AD

Obsah:


Pictures


Zima 2001

Svedske listy 1, 31.8.2001AD

Hej! ('Ahoj' svedsky)

          Vazeni a mili pratele, omlouvam se, ze jsem Vas az doted zanedbaval. Ale mel jsem ponekud napilno. Snaha prezit v chaosu svedske univerzity cloveka (i me) vycerpa.
          Zatimco vetsina Vas si uziva prazdnin, ja mam od uz pondeli skolu.  Konec prazdnin tady oplakalo i pocasi, takze prvni 3 skolni dny bylo ponekud destivo. Jezdit v takovych podminkach na kole neni zadna slast, zvlaste kdyz se mi do batohu nevesla plastenka. Nastesti je to od koleji jen deset minut. Na kole tady jezdi kazdy. Teda nektere bicykly vypadaji spise jako muzejni exponaty. Jizda je tu vesela, protoze chodci i cykliste svorne ignoruji jakakoliv bezpecnostni pravidla. A to nemluvim o bruslarich (jednoho uz jsem malem dostal :-). (Auta se do toho nastesti nemotaji, protoze je tu spousta cyklo-pesich stezek).

       Nenechte se zmast zminkou o kolejich. Stale jeste jsem bezdomovec. Zatim prespavam - jeste s jednim Cechem - u jednoho dobrodince. Jsme 3 v pokoji pro 1. Ponorkova nemoc zatim - nastesti - nevypukla. Ale v pondeli se konecne budu stehovat do vlastniho. Bohuzel to je 40km od skoly :-( Na druhou stranu vyhlidka, ze v zime budu jezdit busem a ne na kole, neni zase tak spatna.

            Skolu maji peknou. Neni jako CVUT rozhazena po celem meste, ale vsechno je v jednom velkem campusu. Takze je tady porad zivo. Zvlaste veselo bylo prvni dny, kdy se tady prvaci - zvani opovrzlive 'nulls'- prohaneli s vselijakymi smesnymi cedulkami, obojky, cepickami, papirovymi motylky a jinymi legrackami, aby si vyslouzili status 'normalniho' studenta. Ti se pro zmenu promenaduji v uniformach studentskych klubu ci co to je. Coz nezni tak spatne, jak to vypada. Pro vetsinu 'uniforem' totiz zjevne ziskavali inspiraci na smetisti. Klaun v pracovnim by mezi ne docela zapadl. Na druhou stranu to ma vyhodu. Skolni prostory nejsou po... od ptaku. Chudaci se sem neodvazi :-) Slibuju, ze udelam fotky.
          Maji krapet jiny system nez my. Semestry jsou rozdelene jeste na  pulky a vetsina kursu (predmetu) trva prave jenom jeden takovy ctvrtrok (alespon u nas na Institut of Technology, jinde to je zase uplne jinak). Ale zato ma takovy kurs prednasky skoro kazdy den.Takze prvni zkousky mam nekdy v 1.polovine rijna :-( . Na prednaskach si skoro nikdo nezapisuje, protoze prednasejici vetsinou promita slidy (folie do meotaru), ktere jsou ke stazeni na siti. Ani nemaji skripta, jenom vzdycky vyberou nejakou knihu jakozto 'course textbook'. Obvykla cena kolem 500SEK (2000 Kc). Nastesti maji v knihovne spousty jinych anglickych knih k tematu, takze se ucim z nich. Uvidime u zkousky :-)

            Jedna vec me tady prijemne prekvapila - na prednaskach (treba na 'computer networks') je podstatne vyssi procento devcat nez na me rodne fakulte. A neverte tomu, ze Svedky jsou osklive. Je tady spousta hezkych holek (krome svedek treba Ruska, Nemka -tech je tu jak psu, Rekyne, ...).
             Uzasne je, ze snad vsichni Svedi umi anglicky. Nepochybne se o to zaslouzil fakt, ze tady filmy nedabuji, jen pridaji titulky (jen si uvedomte, kolik anglictiny byste slyseli, kdybychom to delali stejne. Pravda, u nas by zaplesal i spanelofil - napr. u Rosalindy  :-). Oni ale dokonce nedabuji ani reklamy! V posledni dobe zacinam mit dojem, ze anglictina je tady druhy (skoro)oficialni jazyk.

No, a to bude pro dnesek vsechno. Priste uz Vam budu psat svedsky (kurs mam 2* tydne). Talar du svenska?
[Nahoru]

Svedske listy 2, 7.9.2001AD

Akademicka ctvrthodinka
   Zatimco u nas vyse uvedeny pojem znamena, ze studenti cekaji na ucitele 15 minut, tady to znaci, ze hodina pratkicky zacina 15
minut po oficialnim zacatku - coz plati i pro studenty. Takze hodiny v rozvrhu na sebe navazuji bez prestavky, ktera je skryta v
implicitni akademicke ctvrthodince. Jenze na zacatku vam to nikdo nerekne!

Prvni laborky
   Tak jsem prezil svou prvni hodinu praxe na LiU. Pocatecnich 45 minut probihal regulerni chaos (tedy pul hodky, bez akademicke
15minutovky). Laboratorni asistent moudre prisel s 15 minutovym zpozdenim kdy uz puvodni obyvatele mistnosti byli vyhnani
(kterazto udalost probehla, dle mych znalosti, bez krvavych incidentu). Nicmene mezi pocitaci stale bloudily zoufale duse, marne hledajici volne misto.
   Vyuka ve Svedsku je podstatne vice zalozena na skupinove praci. My jsme meli pracovat v parech. Jenze polovina lidi - vcetne me - netusila, do ktere dvojce patri (navic jsme se neznali a nekteri pro jistotu vubec neprisli). Reseni tohoto problemu bohuzel presahovalo schopnosti naseho asistenta. (Zdejsi asistenti mi napadne pripominaji nektere ne zcela kompetentni doktorandy od nas.) Nicmene po dalsi pulhodine se nam povedlo nalezt prednasejiciho, ktery s magickym seznamem v ruce zapusobil jako 'happy end by Hollywood'. Konecne jsem mel partnera (Linas, Litva) a pocitac. Ten mi (pocitac, ne Linas) pri pokusu o prihlaseni pratelsky sdelil, ze se muzu jit vycpat ('authentification failed' anglicky). Uz vim, nac jsme potreboval partnera. Jeho heslo nastesti fungovalo.
   Nasim ukolem bylo spravne nastavit a nainstalovat jeden program. Pod operacnim systemem UNIX, samozrejme. S Windowsy se tu nikdo nebavi. Ze jste o UNIXu jeste neslyseli? Tak to jsme na tom byli podobne (no jo, trochu kecam). I pres chytaky v postupu, neustale mizejiciho asistenta a jine radosti jsme uspeli. Nepochybne i proto, ze nez jsem se dostal k vlastnimu pocitaci, tak jsem s instalaci pomahal jinym dvema skupinam. Takze jestli potrebujete instalovat x-kernel, staci rict.

Ubytovni v Mjolby
   Bujare oslavy (spocivajici v pripaleni jednoho hrnce pri pokusu o vyrobu vecere) mohlo v pondeli vecer, 3.9., pozorovat (ci spise citit) obyvatelstvo maleho jihosvedskeho mestecka Mjolby. Trojice zahranicnich studentu konecne dosahla sveho snu - vlastni postele. Toho rana opustili preplneny pokojicek, auto a hotel, ktere jim do te doby byly domovem, aby se z nezvanych hostu stali pany vlastniho bytu. Jejich radost nemohl zkalit ani fakt, ze do skoly budou muset cestovat 50 minut.
   Jak jiz nasi pravidelni ctenari tusi, jednim z tech stastlivcu jsem byl i ja. Musim rict, ze stehovani baglu (zvlaste toho s petikilovym balikem ryze a jinymi poklady supermarketu) jsem si opravdu uzil. Ale stalo to za to. Mam svych vlastnich a zcela privatnich 7 metru ctverecnich, s vlastni posteli (To byla lahoda, po tydnu na zemi!) stolem, policemi a ted uz i lustrem (Vsechno 'made by Ikea', pouze stinitko na lampu je vlastni vyroby. Taky podle toho vypada :-). Vcera mi dokonce namotovali zamek, takze muzu cele lidstvo vcetne G.Bushe Jr. a Fidela Castra zamknout venku. A maji, co jim patri! No a krome tohoto soukromeho vesmiru jeste se svymi spolubydlicimi sdilim velky obyvak (uz s pohovkou a posteli pro hosty), kuchyn, kryty balkon s vyhlidkou na stromy a jine. A za to vse platime dohromady pouhych 4200 SEK/mesic (takze po zapocteni salinkarty - plati na mistni dopravu v celem  distriktu Ostgotalanden (ci jak se to tady jmenuje; zhruba okoli 80 km od Linkopingu) - me to vyjde takrka na 2100SEK,tj. tolik co kolej vedle univerzity).
   Muj osud se mnou sdili Benot z Francie (ktery se mnou odmita mluvit francouzsky, protoze se chce ucit anglicky) a Mike z Nemecka (o 8 let starsi, vymenou za obdrzeni nejvetsi loznice nakoupil v Ikee spoustu uzitecnych veci). Jenom s Benot se ted nevidame, jelikoz vyrazil na cestu po Skandinavii. Uvidime, jestli ho sezrali sobi nebo ne.
   Mjolby (www.mjolby.se) je pekne mestecko se zhruba 10 000 obyvatel a 1 rekou. My bydlime v obytne ctvrti na jiznim okraji mesta, u reky, 15 minut od centra. Jsou tady takove 3-patrove cinzaky, celkem nove, dokonce se zahradkami. Obcas si tady ale pripadam jako nekde v Turecku, jelikoz po okoli se pohybuje znacne mnozstvi snedych zen se satky na hlavach a jeste vetsi mnozstvi snedych deti. Premyslim, jestli tu nekde maji mesitu.

Takovy vsedni den
   Urcite vas zajima, jak takovy normalni exchange student travi svuj den. Tak to Vam nepovim. Ja vim jenom jak ho travim ja. Rano me vytrhne ze sna (podarilo-li se mi usnout) brutlni zvuk meho budiku (pokud jsem ho nezapomnel nastavit). V te chvili nedokazu ocenit ani to, ze mi krome casu a data take oznamuje momentalni teplotu (ve Farnheitech). Jednim z mych tajnych prani je, nemit ani potuchy, jaka je kolem kolem pul sedme rano teplota. Kdyz se vzpamatuju ze soku, zabouchnu okno abych nezmrznul (ja vim, ze je celych 65 Farnheita, ale vykladejte to memu telu) a - nevim jak uspesne - se pokousim zamaskovat za homo sapiens sapiens. Po nezbytnych rannich ritualech jako snidane, opareni se horkym cajem a sbaleni svaciny zacina muj pravidelny ranni triatlon (rychlochuze-vlak-kolo ci bus). Posledni disciplinu jeste zcela nezvladam - pri jizde na kole mam sklon dostat se nekam zcela jinam, nez kam mam namireno, a pri pouziti autobusu pro zmenu nastupuju na spatny smer. Nicmene verim, ze to chce jen praxi. Pak jeste rychle skocim na pocitac, abych zjistil novinky (jako treba kde to vlastne mam hodinu). Pak uz nasleduje skola, obcas zpestrena bloudenim. Obcas mam dojem, ze na stavbu budov omylem najali projektanta labyrintu. Nektere mistnosti jsou opravdu dobre skryte. A, abych pravdu rekl, nektere casti budov by fundovaneho fyzika donutili prehodnotit dosavadni koncepci casoprostoru. Me nuti pouze k tomu, abych se do nich vypravoval minimalne s jednim dalsim clovekem (a zasobami jidla).
   V poledne nastava uzasna kulturni vymozenost, ktere se na CVUT jeste tak stoleti nedockame, a tou je vseobecna hodinova prestavka na obed. Takze nehrozi, ze byste kvuli skole zmeskali otviraci dobu menzy. I kdyz tu, vzhledem k cenam, nikdo moc nevyuziva. Studenti bydlici v Rydu jedou na kolej, a ja vyuzivam dobrodini jedne verejne mikrovlnky, kterou jsem objevil v pocitacove mistnosti. Teply obed prijde vhod. Pak zase pokracuje skola. (Pro poctivost musim dodat, ze nekdy mam treba jenom jednu hodinu denne, prumerne tak 2-3, tj. 4-6 hodin realtime) Po skole (pokud nemam svedstinu) vetsinou zajdu na pocitace, vyridit maily ci pracovat napr. na laborkach do Networks. Kdyz dorazim zpet do Mjolby, tak se po kratkem regenerujicim odpocinku venuji odpolednim aktivitam - navsteva supermarketu, vareni na dalsi den, studium. Zvlaste cast studium mi ponekud dela potize - proste nestiham. Jednak jsou pripravy na laborky (coz napr. v Comp. Networks znamena vytvorit 2 programy v cecku - coz nezni slozite, ale je to pekne zapeklity problem), coz vetsinou zahrnuje i samostudium. Nejhorsi z tohoto hlediska je Technology a Ethics, protoze na kazdou hodinu bych mel precist tak dva clanky (min. 2 hodiny) a napsat si na A4 pripravu (+ 1 hodina). A to mam dvakrat tydne. Kdyz se vecer konecne zhroutim do postele, tak zpravidla nemuzu usnout, protoze telo vlastne cely den jen sedelo a mozek naopak odmita vypnout. Ale uz jsem si slibil, ze si nad postel napisu velkymi pismeny 'Take it easy' a budu se tim ridit.
[Nahoru]

Svedske listy 3, 19.9.2001AD

Group work a prezentace aneb svedske skolstvi zevnitr
         Uplynula pulka ctvrtsemestru (zatimco mi cesti spoluzaci stale maji prazdniny) a z rozvrhu na me hrozive hledela "mid term presentation" . V "Technology, Information end Ethics" jsme si kdysi na pocatku predstavili model "Technology and Values" (Technologie a hodnoty) a pote jsme meli spoustu clanku a prednasek probirajicich vztah technologie - etika ze vsech stran (clovek by nerekl, co vsechno se da o tom napsat). Ted, v pulce kursu, jsme meli ve skupinkach po trech onen model - s ohledem na to, co jsme se zatim dozvedeli - zhodnotit, vylepsit ci uplne zmenit a to pokud mozno na sesti strankach A4 (nastesti ne pismem technickym kolmym B :-). A vysledek nasi snahy jsme pote meli samozrejme predstavit ostatnim. Takze jsem se setkal s dvemi typickymi rysy svedskeho skolstvi - skupinova prace a verejne vystoupeni (coz pro mne bylo novinkou).
i) Skupinova prace aneb grup
   Muj prvni dojem z prace ve skupine byl - mirne receno - negativni. Kdybych tvoril sam, byl bych hotov podstatne drive. Jenze misto abych psal, co me napadlo (kdyz uz me neco napadlo), tak jsem musel diskutovat, smlouvat a presvedcovat. Mohu-li se citovat : "Naprosto frustrujici bylo, kdyz jsem svym spolupracovnikum predestrel neco, co mi pripadalo naprosto logicke a samozrejme, a oni to odmitali pochopit ". Stravil jsem tedy mnoho emocne vypjatych okamziku (to zni, co?) pri debatach nad - podle mne - malickostmi. Ale tento proces ma i radu vyhod (i kdyz mi trvalo, nez jsem je objevil a byl schopen ocenit). Prvne se clovek nauci diskutovat - tj. nejen prosazovat svuj nazor, ale take naslouchat ostatnim. At chcete nebo ne, musite dosahnou shody, a to znamena delat kompromisy, ustupovat a prizpusobovat sve napady tak, aby zapadly do predstav vasich partneru. A v zivote clovek prave nejvice potrebuje umeni dohodnout se. Je to tedy skvela skola zivota. (Kteryzto fakt vsak nedokazal zcela potlacit me obcasne choutky k vyvrazdeni mych kolegu). Druha vyhoda je, ze vam (ne)spolupracovnici poskytuji zpetnou vazbu. Nuti vas znovu premyslet o vasich napadech, odhali slabiny (Mizerove!) ktere jste prehledli. A taky vas mohou partneri privest na myslenky, ktere by vas jinak nenapadly (treba ze vas kolega neni Alex, ale Axel :-). Takze, ma-li clovek dost casu a bozskou trpelivost, vykrystalizuji jeho myslenky takrka do dokonalosti. Ovsem problem je, ze porad jeste musite sve uzasne napady a postrehy skloubit v jedno s produkty vasich kolegu. Dilo se rodi tezce (obcas je treba sahnout po cisarskem rezu - neprovadet na krku oponentu - ) a nakonec stejne zjistite, ze se jedna o nechtene dite. Nicmene jste uz vsichni tak zniceni, ze je vam vsechno jedno, a se skripenim zubu se pod vas spolecny vytvor podepisete. (Jak rekl jeden autor - " acceptable doesn't mean desirable".)
ii) Presentace
      A pak musite sve dilo predstavit ostatnim (pricemz se musite zdrzet vykriku "Ja za to nemuzu! To byl jeho napad!"). Prezentace se prirozene da delat mnoha zpusoby. Prvni skupina (tajne zvana "babinec") svou (sestistrankovou) praci vicemene cetla, drzice se hesla "kazdy chvilku taha pilku", takze se zucastnili vsichni autori. Po prvni A4 jsem prestal vnimat, o cem mluvi. (Mozna ze kdybych spal dele nez 5.5 hodin, tak bych zvladl i dve A4; ale nechci se precenovat). Poslechl jsem "nedelej jinym, co nechces aby delali oni tobe" a rozhodl jsem se udelat nasi prezentaci jinak. (Ano, spravne jste postrehli "ja" tam, kde by melo byt "my". Ale znate to - v krizove situaci se nekdo musi chopit vedeni :-). Protoze rad kreslim na tabuli (kde na me vsichni dobre vidi :-), tak jsem se zmocnil privilegovane ucitelske pozice a za pomoci fixy (kridu uz tady asi ani neznaji) jsem jasne a strucne - alespon dle sveho mineni - vysvetlil hlavni body nasi prace. Nicmene jsem, aby bylo spravedlnosti ucineno zadost, udelil slovo i svym partnerum. Ovsem to nejdulezitejsi jsem nechal na sobe; co kdyby to zpackali? Vysledkem bylo, ze nikdo neusnul, coz povazuji za svuj velky osobni uspech, a naopak se rozvinula ziva debata (kde si dovolili kritizovat moje zmeny!).
      Pri prezentaci se tedy (kupodivu) naucite prezentovat. Coz se v zivote nepochybne taky bude hodit. Take vase myslenky projdou kritikou lidi, ktere jste o nich nepresvedcovali na rade bourlivych debat, takze mohou prijit s leccim novym (aniz by se bali, ze je zase prastite tezitkem). A potom mate moznost seznamit se s vysledky skupin, ktere mohly postupovat uplne jinak nez ta vase, a objevite uplne novy pohled na vec. (Vic hlav vic vi, ze.)
 
   Ve srovnani s klasickym modelem "napsat praci - odevzdat - zajit si pro znamku" se naucite podstatne vice - a to za ty nervy stoji.
[Nahoru]

Svedske listy - intermezzo 1,  25.9.2001AD

I ve Svedsku se krade
         Je to neuveritelne, ale krade se i ve Svedsku. Kazdy den jsem chodil na nadrazi svou oblibenou cestou - podel reky, dvakrat zatocit doprava, prejit mustek a byl jsem tam. Jednoho rana si takhle zas kracim, zahnu poprve, podruhe - a most nikde! Rozhledl jsem se - ano, jsem v  Mjolby. Protrel jsem si oci - ale most porad nikde. Proste zmizel. To je opravdu hrozne, co vsechno lidi dneska neukradou.
         Spolubydlici tvrdi, ze prestavuji nadrazi a ze otevrou podchod (nepochybne v prosinci, az tady nebudeme), proto zbourali most. Nicmene ja jsem si jist, ze nejaka mensina ted nepochybne zapiji vydelek ze Sberny surovin. Alespon ze neukradli koleje. Proste des.

Honzikova cesta (na nadrazi)
         Od te doby, co ukradli mustek pres koleje, tak musime chodit oklikou a cesta na nadrazi trva dvacet minut misto dvanacti. Clovek si rekne "Alespon se po ranu projdu na cerstvem vzduchu". To je pravda - pokud se tech 20 minut nesnazite vtesnat do desiti, protoze jste zaspali a nechcete cekat hodinu na dalsi vlak. Nic proti sportu, ale ranni sprint neni muj konicek. A kdyz omylem nezaspim a dokonce stihnu vcas dosnidat, ani potom nemusi byt prochazka na cerstvem vzduchu tak skvela - zvlaste kdyz ten vzduch nekdo prave vytahl z mraznicky. No a pak je tady ta vec se sprchou. Tak tri z peti dnu bych se nemusel sprchovat. Stacilo by se rano poradne namydlit a vyrazit na nadrazi v plavkach. Ovsem vzhledem k tomu, ze mistni pocasi zrejme nikdy neslyselo o teplote 20 stupnu Celsia, tak to delam jako Svedove a chodim obleceny (a nenamydleny). Kdyby me vsak ve vlaku videl nekdo veci znaly, tak by vazne zapochyboval o pravdivosti Konce vodniku v Cechach.
[Nahoru]

Svedske listy 4,  20.10.2001AD

Zkousky: Dil prvy
      Tak konecne mam  za sebou to krusne tydenni zkousove obdobi. A v pondeli zase hura do skoly!
      Zkousky ve Svedsku, stejne jako u nas, predstavuji vesele obdobi. Pred "Svatakem", abych si vypujcil vyraz ze zlatych casu maturitnich, zjistite, ze nemate cas se ucit, jelikoz na posledni chvili dodelavate laborky a projekty a travite dlouhe hodiny pred monitorem (a litujete, ze jste si nezabalili kladivo). Pak se dozvite, ze termin odevzdani konci az po zkouskach a odlozite to na pozdeji. Pro zmenu zacnete travit dlouhe hodiny v knihovne, marne se snazice nastudovat tisicistrankove bchle (i bychle?), na ktere jste zatim nemeli cas (vetsina predmetu ma svou oblibenou knihu, ktera je v knihovne prezencne k dispozici). Pak si vytisknete stare zkousky, ktere jsou volne k dispozici i s resenim. Po prvotnim zdeseni si pilne nastudujete spravne odpovedi a rozdelite priklady na ty, ktere byste zvladli (50%) a na ty, ktere v zadnem pripade nesmite dostat (kupodivu rovnez 50%). Pripadne konstatujete, ze sebelepsi nastudovani knihy vam nepomuze, protoze otazky jsou "take volake divne" a zacnete shanet zajeci pacicku (i kdyby nefungovala, tak zbytek zajice se urcite sikne).
        Pote, co jste si vysvetlili, ze za cely rok vam staci tricet kreditu, takze se vubec nemusite vzrusovat, kdyz nahodou nezvladnete ani jednu zkousku, se konecne blizi prvni hodina H (ci hodina X, zalezi na vas). V hromade papiru, ktera se vam behem pul-semestru nahromadila, posleze objevite i  vetsinu materialu k danemu kursu. Pohodlne se usadite, na dosah ruky umistite dostatecnou zasobu tekutin a sesenek (doporucuji znacku Digest) a slovnik. Ponorite se do studia zapisku z prednasek, ktere zpravidla sestavaji z vytistenych 'slidu' (diapozitivu ci folii ci jak se to jmenuje). O dobre polovine z nich jste nuceni prohlasit, ze jejich informacni hodnota je miziva (predpokladate, ze na prednasce - nebyla-li to jedna z tech 'opomenutych' - jste tomu rozumeli, ale "co bolo to bolo"). Knihu samozrejme nemate,  protoze ktery rozumny clovek by vyhodil 2000Kc oknem? Nicmene o par hodin pozdeji s cistym svedomim prohlasite, ze jste pro uspech udelali co bylo ve vasich silach, a jdete sledovat The Simpsons (pokud zrovna nanestesti neni weekend). Behem reklam si spolubydlicim postezujete, jak je to priserne se ucit, a ze vas to vubec, ale vubec nebavi. Hned se citite lepe, protoze jsou na tom uplne stejne. Behem druhe reklamy se zeptate kdo dnes vari a dozvite se, ze vy. S politovanim konstatujete, ze tim padem se dnes uz nemuzete ucit a posleze se zvesela odeberete do kuchyne. Z vasi mentalni zasoby receptu vyberete jidlo s nejdelsi dobou pripravy a pustite se do prace.
       O par hodin pozdeji si se zdesenim uvedomite, ze sice vite naprosto presne v kolik zkouska zacina, ale nemate ani potuchy, kde se kona. Nastesti vas zachrani spolubydlici, a v tomto pripade rovnez spolustudent. Pouze vas mirne prekvapi, ze misto konani neni na univerzite, ale kdesi u nemocnice. Ale koneckoncu jste ve Svedsku, v zemi kde je mozne vsechno.
 
Dil druhy: Hodina H + 15
      Prvni vec, ktera vas na zkousce prekvapi je, ze uz zacala. Pravidlo akademicke ctvrthodinky, ktere jste dosposud povazovali za univerzalni, zde neplati. Nicmene pritomny ucitel je zrejme od zahranicnich studentu zvykly na ledacos. Najdete si volnou lavici s vyhledem na pekne devce (clovek se behem zkousky potrebuje odreagovat a inspirovat) a do pohotovostni polohy pripravite svacinu. Mate pred sebou uzasne ctyri hodiny.
      Ucitel si prohledne vasi identifikacni kartu a usoudi, ze i pres zmenu ucesu to zrejme budete vy. Pozorne prolistuje vas slovnik, a kdyz nenajde zadne tahaky, tak ho zklamane odlozi. Podezrivave pohledne na kravu (plysovou), kterou jste si z recese posadili na stul (az se budete citit mizerne, tak vam pripomene, ze jeste porad jste na tom lepe, nez kdyby jste meli BSE), a odkraci. Zatimco na kazdy z deseti pridelenych papiru pisete sve jmeno a ID, litujete ze jste si nezabalili razitko, ktere by to udelalo za vas. No a pak pisete, koukate po ptakach, a kdyz si odskocite na WC (kam jste si bohuzel neschovali tahak), pokousite se sabotovat svedsky skolsky system tim, ze cas sveho navratu uvedete mensi nez cas odchodu (ze by 'stack overflow'?). Kdyz po dvou hodinach dojite susenky, usoudite, ze nema smysl se tam dele zdrzovat. Provedete zaverecne operace, jako zapsani poctu stranek a odskrtnuti vyresenych uloh (v ramci sabotaze napisete odmocninu z 25 misto 5 a zaskrtnete ulohy 1 az 15, prestoze jich je v testu jenom 9). Potmesile se zasklebite na kolegy, kteri tam zustavaji, odevzdate papiry a koukate, kde tesar nechal diru (nakonec se rozhodnete pro dvere, protoze okna jsou moc vysoko). Az se priste potkate se svymi kolegy, tak je prirozene nechat pri tom, ze jste genialni, a neprozradite jim, ze tajemstvi vasi rychlosti spociva v tom, ze tri otakzky jste nevedeli a neminili jste se s nimi trapi a u tech ostatnich jste napsali, co vas momentalne napadlo, bez zbytecneho premysleni (nicmene spravne vysledky, uverejnene tentyz den na Internetu, ve vas vzbuzuji nadeji, ze tu potrebnou pulku z maxima bodu byste mohli dostat, pokud ucitel neni plantaznik, jak by rekl Rychlonozka).

Dil treti: Pot
      Kdyz konecne mate za sebou posledni zkousku, zdaleka se necitite tak skvele, jak byste cekali. Coz neni prekvapujici, vzhledek k vasim stravovacim a spacim navykum posledniho tydne. Zada skripou (proto se Svedi chodi po zkouskach namazat), hlava tresti a citite se tak intelektualne vycerpani, ze nasledujici tyden nebudete schopni napsat souvislou vetu (coz vam nezabrani nasledujiciho dne napsat pratelum nekolikastrankovy dopis o vasem utrpeni). Premyslite, jestli by jste na tom preci jen nebyli lepe, kdybyste meli BSE (Blaznuv Syndrom Ementalu).
       Vyhoda svedskeho (a rovnez nemeckeho a francouzskeho) systemu je, ze mate deset (pracovnich) dni na oslavy. Az pote se totiz dozvite, zdali jste prosli ci ne, coz by vam pripadne mohlo pokazit oslavnou naladu. Hodlam teto prednosti vyuzit. Dnes jsme zvani na "corridor party" u jednoho Francouze, v utery jdeme se spolubydlicimi do vehlasne 'International pub' (Doslovny preklad 'Mezinarodni hospoda' presne nevystihuje fakt, ze se tam v utery kona slezina mezinarodnich studentu) a ve stredu si jdu uzivat na podobne misto, kde navic hraji jazz a kde bude jedna sympaticka osoba. Pravda, v utery mam jeste jednu, nastesti posledni, zkousku, ale tim se neminim zatezovat :-). (P.S.  Tou vyse zminenou sympatickou osobou jsem samozrejme myslel toho chlapka, co tam roznasi napoje.)
      Jeste jsem se chtel rozepsat o sve uzasne eseji, ale shledal jsem pripravu palacinek pritazlivejsi. Sorry.

     Aby jste meli predstavu, jak takova zkouska vypada, tak nasleduje priklad (zbytek testu bohuzel tak zabavny nebyl):

       6. (3p) Every Christmas, Santa Claus has to distribute several billion (i. e., 10 to the 9th) presents to several hundred million children. For  everything to be done right, Santa and his elves need to handle large amounts of information. For example, they have to keep track of all the children, where they live, if they have been good or bad, which presents the wish to get, etc.
            Previously, all this work has been done using paper, but 1986 the weight of all the paper grew so large that the entire archive department sank through the ice at the North Pole, where (as we all know) Santa lives. Because of this, Santa started using database technology, and since then all the information has been stored in a relational database management system.
            But now a consultant has told Santa that he should switch to an object-oriented or object-relational database management system, since this technology is newer and better.
            Problem:         Is the consultant right? Should Santa switch? Why, or why not?
[Nahoru]

Svedske listy 5,  7.11.2001AD

Cesta z Mjolby az na konec sveta a zase zpatky, aneb jak jsem videl more
      Z krasneho snu me vytrhlo zaklepani na dvere. "K certu, ktery neverici pes me to budi v tuto nemuslimskou hodinu?" byla ma prvni ( a nikoliv posledni :) myslenka toho dne. (Pozn: nemuslimska hodina je arabsky ekvivalent nekrestanske hodiny :) Pak jsem si vzpomnel, ze je den D, den naseho vyletu k mori. Hbite jsem vyskocil z postele (coz mi zabralo dalsich deset minut) a posleze jsem se odebral do kuchyne ke svym snidajicim kolegum. Po vydatnem jidle jsem si zabalil nejdulezitejsi vybaveni: plastenku a jidlo. Po chvilkovem vahani jsem s litosti z batohu vytahl jedno jablko a vzal misto nej fotak. A pak uz jsem nasedl na kolo a pospichal na nadrazi, doufaje, ze tam zastihnu vlak i rychlejsi cleny expedice.
      Cestu vlakem a pote autobusem jsem si kratil cetbou "Compiler Construction", kterazto kniha se mi zahadne objevila v zavazadle. Takze jsem byl stasten, kdyz jsme dorazili do Soderjpingu, nasi prvni zastavky, a kdysi vyznacneho trzniho mesta (jeho jmeno ve volnem prekladu znamena "Jizni trh"). Nasledujici ctyri hodiny jsme stravili obchazenim pamatek a moknutim. Dest nas nejdrive zahnal do cukrarny (nejstastnejsi to okamzik v zivote mych druhu) a pote do kostela, ktery je opravdu videnihodny. Vedle kostela stala (a snad jeste stoji) uzasna drevena zvonice. Kostelu s venkovni zvonici je v tomto kraji vice, jak jsme pozdeji zjistili. Uspesne jsme nespadli do "Gota kanal" (dlouhy kanal spojujici jezero Vanern a Balt), vylezli jsme na kopec, abychom mohli obdivovat zmoklou krajinu, a konecne jsme se vydali k autobusu. Mezitim se nam nekolikrat ztratil Francouz, ale jak poznamenal Mike, Benot se vyzna v horach, takze se nemusime bat. Sice si nejsem zcela jist, ze New York je tak podobny Himalajim, ale na druhou stranu Soderjoping neni NY.
      Cely autobus i s ridickou jsme meli sami pro sebe. Po ctyriceti minutach jizdy jsme prejeli most a ocitli se na nasem vytouzenem ostrove. Autobus nas vysadil uprostred neznama a zmizel, aby se znovu ukazal az za ctyri hodiny. Hladovy Benot chtel co nejdrive dojit k mori, aby si mohl dat svuj vysneny "obed u vln". Tak jsme zvolili tu nejdelsi cestu :-) a vydali se po silnici. Ostrov je celkem plochy, ale zato je poset, jako cela tahle cast Svedska, skalnatymi pahorky a hustymi lesy. Cesta se vselijak kroutila, takze jsme brzy ztratili prehled, kde jsme. Ale protoze na ostrove je jenom jedna cesta, od mostu k jiznimu konci, nebylo tak tezke se najit.
      Hlad nakonec zvitezil nad morem a obed se konal na jedne z okolnich skal. Nejakou vodu jsme odtamtud videli, a s Mikem jsme se pokusili simulovat sumeni more. Plni cerstvych sil jsme vyrazili zdolat zbytek cesty. Nevedeli jsme zcela presne, kde se nachazime (resp. s presnosti plus minus tretina ostrova), tak jsme se chteli zeptat nektereho z projizdejicich ridicu. Svedi nejsou dobri ridici, protoze vsichni ctyri, kteri nas mijeli, slapli omylem na plyn misto na brzdu. Mike a Benot nadavali na ty sobecke Svedy a nedbali mych argumentu, ze nam trem by zastavilo tak maximalne policejni auto.
Pokracovani nebude. (Ale mohu prozradit, e moe jsme nali:)
[Nahoru]

Svedske listy - intermezzo 2, 7.11. 2001AD

Snih
      Prvni vec, kterou jsem dnesniho rana spatril, byl radostne poskakujici Francouz. Pote, co jsem se ujistil, ze se nejedna o pokracovani nektereho z mych blaznivych snu, pokusil jsem se vyzvedet, co tak uzasneho se prihodilo. "Snih!" mi bylo odpovedi. Pohledl jsem z okna, ocekavaje alespon pulmetrove zaveje. Dvoumilimetrovy snehovy poprasek na travniku me mirne zklamal. "Mmm ... ." prohlasil jsem. Francouz, znechucen mym ignoranstvim, se odebral sdelit tu radostnou novinu Mikeovi, ktery se prave vratil z Kiruny (1400 km severneji).
      Zatimco travnik pokryval snih, na ceste byl led. Abych vyzkousel reakce sveho kola, slapl jsem na brzdu. Takova blbost mohla napadnout jenom me. Jak jsem vzapeti zjistil, na ceste nebyla sem tam trocha naledi, ale souvisly ledovy pokryv. Neni mi jasne, jakym zazrakem jsem nespadl. Kolo samozrejme ani trochu nezpomalilo, jediny efekt byl, ze se zacalo nebezpecne naklanet. V duchu jsem podekoval prozretelnosti, ze nemam klipsny (takova ta vec co drzi nohu na slapce), jako jednoho neblaheho rana tohoto leta, a poucen matematikou, ze rovina je tvorena tremi body, podeprel jsem ohrozenou stabilitu kola svymi podrazkami. A tak jsme si vesele klouzali, ja, kolo a me boty, jeste pet metru, kde zacal chodnik konecne stoupat a gravitace premohla setrvacnost. "Diky, Newtone!" Zbytek cesty jsem jel opravdu pomalu a brzdu jsem pouzival jen s nejvetsi opatrnosti. Ovsem ocekavam, ze si spolu, ja a led, jeste uzijeme spoustu legrace.
[Nahoru]

Svedske listy 6, 13.12.2001 AD

Santa Lucia (vyslovuje se se 's')
        je typicky svedsky svatek (13.12.), byt puvodem ze Sicilie. Legenda pravi, ze Lucia byla nadherna zena, ktera zasvetila svuj zivot Bohu (coz nepochybne alespon pulku muzu privedlo k sebevrazde). A protoze muzi sileli po jejich ocich, tak si je vypichla. Nejsou nabozenske legendy roztomile? A navic jeste mela mec v ledvinach nebo neco takoveho, takze spravna svedska Lucia ma kolem pasu cervenou stuhu, jako symbol krve.
        Pro Svedy Lucia symbolizuje svetlo (coz je pro ne, z nejakeho zahadneho duvodu, dulezite :). Proto ma na hlave korunu z (horicich) svicek (pry si potom uzije spoustu legrace s odstranovanim vosku). Vubec puvod tohoto svatku je vskutku originalni - v roce 1927 jedny snad Stockholmske noviny zorganizovaly prvni oslavu a od te doby se to ujalo. A co ze se vlastne deje? To rozdelite lidi na ucastniky a divaky. Divaky soupnete na jedno misto, ucastniky odene v bilem habitu (a v pripade muzu s cernokneznickym kloboukem, byt bilym misto cernym, nebo cele v cervenem Santa Clausovskem odeni) a se svickami v rukou postavite do zastupu s Lucii v cele (samozrejme s korunou a cervenou stuhou). A pote nechate zastup za zpevu "Santa Lucia" vkracet na ono misto s divaky. (Pozn.: v pripade ze tak cinite venku, maji ucastnici narok na  kabat. Preci jen ve Svedsku byva zima.). Pak se zpivaji dalsi tradicni pisne a nakonec se jde domu.
        Svedi Lucii opravdu prozivaji. Kazda trida, skola ci kraj (a samozrejme taky Svedsko jako celek) voli svou Lucii. Spravne by mela byt blond a mit co nejdelsi vlasy, ale od techto kriterii se ustoupilo. Svedi daji hodne na rovnost. Taky musi samozrejme umet zpivat, a vubec by to mela byt osoba dobre povesti a natury (preci jen ma hrat svatou). A samozrejme se poradaji besidky, kde deti jsou ucinkujicimi, a taky jsou party atd.
        Lucia ma taky sve typicke pecivo - pepparkakor (takove pernikove susenky) a Luciabulla (vypada jako zluta houska ze dvou spiral, s 2 hrozinkama).

Hard Day's Night
        Byt na Lucii ve Svedsku je opravdu drina. Nejdrive jdete na na Lucia Fest, velkolepou predvanocni party, poradanou orchestrem LiTH (LiTH Blås). U vchodu roztrhnou vas listek, ktery vypada jako velky zabaleny papirovy bonbon, a vy zjistite, proc neni tak jednoduche ho zfalsovat - vevnitr je listek s razitkem. Jeste ze jste obetovali tu stovku na jeho koupi. Propletete se mezi vanocnimi stromky dovnitr, projdete si mistnosti, dokud tam jeste neni nacpano, pricemz objevite dve skupiny hudebniku (coz kupodivu presne odpovida poctu dvou velkych mistnosti), take naleznete nekolik neidentifikovatelnych objektu, z kterych se pozdeji vyklubou hry (napriklad velkoplosne piskvorky aj.), nakouknete do mistnosti, kde se promitaji tradicni svedske kreslene filmy (jako Donald Duck) a nakonec se zhroutite na zidli v baru. Chvili pote zdesene vyskocite, kdyz na zdi zahlednete zlovestnou rudou vlajku s jistym nejmenovanym naradim, ale pak se uklidnite, ze komunisti prece nemohou okupovat Linkping, ze to bude nejspis jen studentska recese. Prostor se pomalu naplni lidmi v nejroztodivnejsim obleceni, na prvni pohled bezduvodne proudici z mista na misto (po chvili v tom zpozorujete charakteristiku Brownova pohybu). S hruzou zjistite, ze je za chvili jedenact, a letite do baru, abyste si stihli vyzvednou grt (coz netusite co je), glgg (coz tusite, e je svak) a pivo, na ktere mate zdarma narok. Jak se ukaze, stejny napad mela alepson polovina navstevniku. Stojite na jedne noze (a jeste ne na sve, abych parafrazoval jisteho znameho komika), snazite se vyhybat kolemputujicim pivum, svarakum a talirum s bilou hmotou a modlite se, aby vas neuslapali. Nakonec totalne zniceni, s talirem v jedne ruce, svarakem v druhe a pivem v treti usednete na jedine volne misto u stolu. Po chvili (urcene rychlosti nasakovani piva do vasich kalhot) zjistite, proc to misto bylo volne. Vcelku marne (lec k vseobecnemu pobaveni) se snazite dostat pivo ze sveho obleceni. Nakonec se rezignovane pustite do kase (onen grt), do ktere jste si dali prilis moc skorice, domnivaje se, ze to je kakao. Jeste ze jste tam nedali i tu horcici, ktera je na sendvice. Po vzoru Svedu kasi utopite v mlece a jite. Jako zakusek si date susenky, ktere jste vyhandlovali za sve pivo, a nic netuse si loknete svaraku. Z vaseho spaleneho hrdla se ozve jen chrapot, kdyz se snazite volat o pomoc. Uchopite pobliz stojici nadobu s vodou a hodite ji do sebe (jen tu vodu, nadobu ne). Doufate, ze to nebyla vaza. Jak se zda, studenti preferuji krapet silnejsi svarak, nez jaky je bezne k dostani. No nic, vymenite zbytek svaraku za dalsi susenky. Pak se opet pohybujete mezi mistnostmi, do jedne pritahovani skvelou muzikou  (ze by jazz?) a do druhe tim , ze muzete tancit i bez toho, ze by jste meli partnerku (a taky cerstvym vzduchem, ktery je v prvni mistnosti nedostatkovym zbozim na pridel). Kolem pulnci dorazi Luciin pruvod i se Santa Clausem, ktery ma plny kos "pepparkakor". Bohuzel momentalne nemuzete susenky ani videt.  Pote se sejde orchestr jako celek a predvede sve vystoupeni s nekolika druhy tancu atd. Mate stesti, zahlednete z toho sem tam alespon ruku ci nohu (nicmene si pamatujete, jak to vypadalo, kdyz si delali reklamu, takze vite, ze to je fakt dobre). Pote se tanci nekolik  typickych svedskych folkovych tancu, ktere sestavaji z toho, ze se drzite za ruce a v soustrednych kruzich se tocite do kola (chudak stromek uprostred a ti na krajich, kteri drhnou o zdi), coz prokladate "scenkami", kdy delate napr. rakety (to se tleska, nejdrive pomalu a pak stale rychleji, jeste se zacne dupat a pak vyskocite jako raketa) nebo se posmivate zabce (ve volnem prekladu "mala zabka nema usi ... mala zabka nema ocas ... dela kvak kvak kvak" - ve svedstine je to stejne stupidni, ale znit to podstatne lepe). Kdyz vam ty tance v sobotu predvadeli, tak jste si rikali, odkud ze je vyhrabali a ejhle, ony se fakt tanci. Nastesti skoncite driv, nez se vycerpanim zhroutite pod nohy poskakujiciho davu. Pote si v klidu a miru diskotacite, az konecne odbije treti hodina ranni a vy muzete jit domu. Tedy vlastne ke kamaradovi na kolej, domu do Mjlby byste se krapet prosli. Cestou si vsimnete, ze je +1 Celsius. Jak se zda, zima je stale na letnich prazdninach. Po pul ctvrte slastne zalehnete do spacaku a ponorite se do nevedomi (ne ze by jste se z neho nekdy vynorili).
        V 6:45 vas probudi pekelny stroj zvany hodinky. Chvili zvazujete sadistickou likvidaci toho muciciho nastroje, ale pak odevzdane vstanete, sbalite se a po cca trihodinovem spanku se vypravite do skoly rict Santa Lucii, co si o ni myslite.

Lucia v 7:30
       Rozespaly, se zapalkami mezi vicky, jsem chvili pred pul osmou dorazil do potemneleho Key husett (cili barak zvany 'Key'). Obsadil jsem predposledni volnou zidli (diky zafixovanemu strachu z prvnich lavic vsech byvalych zaku jsem sedel primo pred scenou). Behem nasledujicich par minut se aula naplnila k prasknuti. Musim rict, ze uprimne pochybuju, ze Lucie je svata. Ta ranni hodina je vskutku dabelska. A to ma spravne chodit v sest! (rano!) (Ze by pripominka letniho vychodu slunce?) Na druhou stranu, kdyby byla pozdeji, tak by potrebovali stadion. Aula v Key je sice znacne prostorna, ale vic nez zlomek z 18'000 studentu tam nenacpete.
        Akce zacala grandioznim nastupem skritku, kteri po vzoru SPECNAZ slanili z 2. patra auly (teda alespon ti odvaznejsi). Skritek - zv. tomten - je asi metr vysoke humanoidni stvoreni v sedem, ktere cely svuj zivot travi ochranou domacnosti pred vsim zlym. Ti nasi byli krapet modernizovani: 1.5 az 2 metry vysoci (sezente metrove studenty VS), Santa Clausovske cervene cepicky (tu si svatecne puvodni tomte taky bral) a lucernicky. Uprostred sceny byla misa plna vaty, ktera, jak se ukazalo, hrala roli 'grt', coz je oblibeny pokrm tomtenu, a je to neco jako krupicna kase, ale z ryze. Skritci si pochutnali a nakonec se i s misou vyparili (asi k doktorovi. Preci jen vata je vata :).
        Nasledoval "primy prenos" z Betlema se vsemi rekvizitami - hvezda, Marie & spol, pastyri a Tri Sestry (teda tri kralove).
        A pote nadesel onen dlouho ocekavany slavnostni okamzik a zpoza rohu se za zpevu "Santa Lucia" vynorila Lucia (jake to prekvapeni :) i se svym pruvodem. Procesi postav v bilem se svickami v rukou (a Lucka s nezbytnou svickovou korunou - neplest s oblibenym ceskym jidlem) obklicilo vychodni zabradli ochozu v 1. patre. Svicky horely, Lucka se nepochybne modlila, at uz to skonci a muze sundat ty svicky z hlavy, a devcata zpivala (a obcas i kluci). Jednu chvlili jsme meli dokonce stereo, devcata v bilem na jedne strane ochozu, muzi v cervenem na druhe. Nicmene nic pekneho netrva vecne, a po vycerpani repertoaru se devcata zbalila a zmizela. Akorat chudaka Lucku tam zapomneli. Ovsem to uz nasi pozornost upoutaly "mazoretky na hnedo", asi desitka postav v hnedych habitech, ktere stancili (tj. tancili smerem dolu :) z 2. poschodi do prvniho (byt tam ja, tak nepochybne skoncim u paty schodiste, potluceny jak maslo). Nicmene tim muzika nekoncila. Pestrobarevny sbor (je neuveritelne, jak rychle se zeny dokazi prevleknout, kdyz chteji) opet zaujal sve misto u zabradli a nasledovala jiz ne tak tradicni, ale o to zivejsi pisen. Jak se ukazalo, byla to jen rozcvicka na zaverecne, vskutku muzikalove cislo, kdy zpival a tancil kdo mohl, vcetne Marie s detatkem a tri kralu (tedy alespon z vystupujicich). Byli tak uspesni, ze museli jeste dvakrat opakovat (pak uz je to fakt prestalo bavit).
        Tresnickou na dortu toho uzasneho vystoupeni byl glgg, kterym jsme si pripili na Lucii (tedy alespon my rychlejsi). Glgg je velmi popularni (samozrejme horky) svarak z cerveneho vina s cukrem (Svedi cpou cukr opravdu vsude, i do slanecku), pred vypitim se do nej vhodi mandle a par hrozinek a prikusuje se "pepparkaka" , cili takova pernikova susenka, nejcasteji ve tvaru srdce. No a aby toho nebylo malo, tak jsem zakoncil rannim sprintem na autobus, doufaje, ze se doma jeste stihnu pred zkouskou alepson trochu vyspat. Do jedne casu dost. Ale kazdopadne si na zkousku beru polstarek.
        Musim rict, ze se mi libi, jak jsou studenti LiU aktivni. Pro ne skola neni jen nezbytnou zlou strankou studentskeho zivota, oni z ni delaji stred deni. Dost dobre si nedokazu predstavit, ze by studenti FEL organizovali neco takoveho. A ten druh party, ktere tady delaji, to by u nas asi taky tezko proslo (koneckoncu my mame spoustu klubu na kolejich a levne pivo, ze).
[Nahoru]

Svedske listy 7,  18.12. 2001AD

Odrazky
        Drive ci pozdeji si navstevnik Svedska vsimne, ze mnozi duchodci vypadaji jako vanocni stromecky.  Ne ze by byli tak zeleni nebo ze by na sobe meli svicky (i kdyz si treba taky voli svou Lucii :). Ono kdyz je v noci postavite na dalnici, tak se po celou dobu sve zivotnosti (coz byva na dalnici pomerne kratce) pekne blysti. Vedeni pudem sebezachovy se totiz ovesuji odrazkami (taky pri chuzi klapanim plasi ptaky, coz se hodi na hrbitovech). Ale vzhledem k tomu, ze alespon dobra pulka cyklistu (co se studentu tyce) nevlastni predni svetlo, nebo maji jen takove blikatko, ktere vam oznami: "Jestli hned neuskocis, stane se neco oskliveho!" - a jak znamo, duchodci nejsou v uskakovani moc dobri - tak si nejsem zcela jist ucinnosti tohoto opatreni. Nicmene kdyz se k vam noci blizi neco blyskajiciho a klapajiciho, nedeste se. To se jen babicka vraci z Night klubu.
Pozn.: Timto jsem si nechtel delat legraci z duchodcu. Naopak ja si jich vazim, ze dokazali na svete vydrzet tak dlouho, aniz by se z toho zcvokli. A nakonec i ja jednou budu duchodce (pokud me nekdo driv nezastreli).

Norrkoping
        Dneska jsem - krome psani tri eseji, stehovani, uklizeni, baleni atd. - nemel co delat, tak jsem vyrazil na vylet do Norrkepingu udelat par fotek. Po prijemnem hodinkovem spanku me vlak vyplivnul na konecne, v cili meho putovani. Skoncila ta prijemnejsti cast cesty a ja musel po svych. Nicmene jiz po peti minutach (cesta z nadrazi na namesti) jsem prestal lkat nad svym utrpenim. I kulturni barbar (s vyjimkou realistickych socialistu :) by mi dal za pravdu, ze ty budovy jsou skvele. Po mensi rozepri s hotelem (neuhnul, mizera jeden) jsem udelal snimek radnice s vezi, lec bez strechy (ten hotel stoji moc blizko). Pak jsem se jeste chvili kochal okolnimi stavbami a vyrazil jsem ulici k rece. Po kratke a prijemne prochazce mezi duchodci (a jeje, uz jsou tu zase) a kachnami jsem dosel k mistni Koncert & Kongress Hall Luise de Geera (koncerty a kongresy jsou asi ve Svedsku oblibene, jelikoz neco podobneho maji i v Linkopingu). Centrum me zase az tak nezaujalo, ale na ostruvku vedle nej byl v jasnych barvach nadzivotni obraz madony (nikoliv Maddony), tak jsem ji zvecnil i s prumyslovym pozadim. Norrkoping totiz byval silne prumyslovym mestem (vyroba papiru, latek aj.), vyuzivajicim sily sveho vodniho toku. Takze cele prumyslove centrum je postaveno kolem reky a obcas i v rece (to byste neverili jak velkou budovu muzete dat na maly ostruvek). Ovsem nevypada tak ohyzdne jako ... (nechci urazit) a ani tak zchatrale jako Ostravske Vitkovice, jelikoz prosel rekonstrukci vedenou vice nez schopnymi lidmi. Cervene cihly se snoubi s oceli a sklem, samozrejme za nezbytne podpory dreva, a vytvareji vice ci mene malebny obraz.  Kez by tam ostravsti architekti zaskocili na navstevu! Ale zpet do reality. Prosel jsem se potrubim, z ktereho je nyni vyhlidkova terasa (horni pulku ustrihli, pridelali lepsi podlahu a umistili stylove bedny fungujici jako lavicky). Je tam pekne, akorat si tam moc nepoctete, diky vodni tristi z jezu, ktery vede paralelne s potrubim, tak 4 m daleko. Pote jsem zamiril do jednoho z mistnich muzei (samozrejme me prilakal napis "Fri entre"), kde mi ukazali, jak se rucne vyrabi papir (asi tak jedenactka - ze by Klapzubova? - pametniku ho tam stale vyrabi) a jak to kolem vypadalo drive. S odporem jsem prosel kolem muzea prace (nic proti praci ... pokud zustane v muzeu), zlakan dalsi peknou prumyslovou budovou, z ktere se vyklubala pobocka me drahe Linkoping University. Samozrejme jsem se prosel vevnitr. Z veze byl opravdu pekny vyhled, ale okna se bohuzel nedala otevrit - asi jim o prestavkach vyskakovali studenti . Takze kdovi jak se vyvedou fotky. Po kratkem bloudeni se mi povedlo najit vychod ze skoly (kupodivu byl tamtez kde vchod). Z ochozu nad rekou - tech je v Norrkopingu povicero - jsem si mohl otukat univerzitu zvenku. Ale netukal jsem, misto toho jsem obdivoval prumyslove panorama (hlavne si ted nepredstavte Most) a naslouchal hukotu reky. A jelikoz jsem si nechtel kazit prijemnou rozjimavou naladu, vydal jsem se na prochazku podel reky (netuse, ze pristi most je krapet dale, nez bych cekal). Cestou jsem objevil neco, co vypada jako veznice (sidlo mistni TV), malicky skanzen a pekne odpocivadlo. Usedl jsem tedy na lavicku, abych se venoval sve opomijene svacince. Bylo tam vsak rusneji, nez jsem cekal. Nejdrive kolem probehly dve Svedky - jogging je zde velmi obliben a "promenada" kolem reky k nemu primo vybizi - a pak se ke mne nenapadne prihnalo hejno vselikeho vodniho ptactva, tvariciho se jako ze od valky nejedlo. Ale sendvice toho dne byly mimoradne tvrde a stejne jak jsem tak koukal, tak uz meli vylamane vsechny zuby (ja nevim co lidi tem ptakum hazi), tak jsem usoudil, ze by jim k nicemu nebyly a snedl jsem je sam. (Mimochodem, nevite o schopnem zubari? :-) Slunce pomalu zapadalo za baraky (bylo kolem poledne), toz jsem se vydal zpet, chytit ohniveho ore. Cestou jsem jeste potkal hrbitov s peknym kostelem, sidliste (panelaky by se hanbou zahrabaly) a jednu moooc peknou ulici s domy z cihel s drevenymi pristavbami a spoustou zelene. Tam tak bydlet! Krapet jsem se zdrzel focenim a zkoumanim slozeni takoveho velkeho zeleneho "krystalu" ktery maji v parku (je z mnoha mnoha sklenenych desek), takz navstevu jsem zakoncil - jiz tradicne - sprintem, tentokrat  na vlak. Ende.
        Mam taky pak peknych obrazku Norrkopingu.
[Nahoru]


Lto 2002

Svedske listy 8, 28.1. 2002AD

Busem z Prahy az na konec sveta aneb kterak nesetrit
    To, ze moje cesta do Svedska nebude bez problemu, jsem zacal tusit jakmile mi, hodinu pred odjezdem, zavolal kamarad u ktereho jsem spal na koleji a ptal se me, jestli nevim, kde je klicek od kuchyne. Opatrne zasatrani v kapse potvdilo me podezreni. Kamarad si mohl gratulovat, ze nezavolal o hodinu pozdeji ... . Klic jsem nechal u kamaradky (ktera na 4 dny odjizdela z Prahy, takze kamarad stejne musel hladovet) a s obavami se vypravil na autobus.
    Kdyz clovek cestuje do Svedska s Bohemianlines, tak ma jedno jestli jede do Linkopingu ci Stockholmu, cena je stejna (zhruba 2500CZK bez studentske slevy a slevy za to, ze s nima nejedete poprve). Zato za cestu mistni dopravou mezi temito dvema mesty zaplatite kolem 160SEK (*4CZ). Takze jsem si koupil listek do Stockholmu s tim, ze tam mozna den pobydu a az pak pojedu do skoly. Ovsem tydenni putovani po Praze me natolik vycerpalo, ze jsem touzil akorat po tom, zapadnout do sve vlastni postele, a tak, kdyz se me ridici ptali kam chci zavazadla, rekl jsem ze do Linkopingu. Ridicova odpoved "Ale my nejedeme do Linkopingu!" me, mirne receno, vyvedla z konceptu. Pote, co jsem sokovane vyblekotal "Cccccoze!?", mi s klidem vysvetlil (asi jsou na silence zvykli), ze sice dva ze tri autobusu jezdi pres Linkoping, ale zato ten treti, cirou nahodou muj patecni, jede pres Orebro, tj. o poradny kus severneji. Takze, chtel-li jsem do cile dorazit v nejaky rozumny cas, nezbylo nez obohatit plan cesty o prestup na Swebus v Goteborgu (vyslovovano "jeteborj"). Spojeni Goteborg-Linkoping je vcelku dobre .... staci zaplatit 200SEK a jedete.
    Ovsem jeste pred navstevou Goteborgu (ktera se nakonec smrskla na 35minut, nebot hnusne mrholilo a vlacet se po meste s baglem a taskou se mi fakt nechtelo) bylo nutne dostat se pres hranice. Coz neni ani v EU tak jednoduche, jak by se mohlo zdat. Podle ridicu jsou Svedi pekni drsoni a berou kontroly na hranicich opravdu vazne (byt ne absolutne vzdy). Takze sotva jsme sjeli z trajektu, zastavili nas drsni hosi z celnice a jeden z nich prochazel autobusem, poddezrivave si nas prohlizel (zvlaste nase bulharske spolucestujici), svedomite kontroloval pasy a vyzvidal, co ze jedeme do Svedska delat. A kdyz nahodou nekdo tvrdil, ze za znamymi ci pribuznymi, chtel videt jejich adresu. Jeden Bulhar, pote co trikrat prohledal vsechny kapsy (a la scenka 'zapomenuta jizdenka' z nasich tramvaji) vytahl papirek s telefonnim cislem, pry patricim jeho dceri ve Stockholmu. Celnik ledovym hlasem (kde to trenuji?) odvetil, ze to neni stockholmske cislo. Nebohy Bulhar, s tresoucima se rukama (nevim jestli nervozitou nebo z nedostatku nikotinu) jeste jednou prohledal vsechny zahyby sveho obleceni, az nakonec vylovil dalsi telefonni cislo. Tentokrat ho pan Tvrdak schvalil, vzal si ho i s pasem a na dlouho zmizel ve sve psi boude. Kdyz uz jsem se bal, ze tam usnul (vycerpan svym hereckym vykonem) tak se vratil, bez zelizek a komanda rychleho nasazeni, a oboje sve obeti vratil. Vsichni jsme si oddechli, kdyz se zdvihla zavora. To jsem jeste nevedel, ze jsme patrili k tem stastnejsim. Stredecni autobus si odvedli do "jamy lvove", cili do sveho hangaru, a kazdy cestujici si musel vzit a nechat zkontrolovat svoje zavazadla (pote, co vsechno ocichal policejni pes). Kamarad mel stesti - kontrolovali mu jen tasku, zatimco batoh s nelegalnim mnozstvim lihovin videt nechteli. Jednoho cestujiciho s dredy rozebrali takrka do sroubecku (tedy alespon jeho veci). Zdrzeli je dobre tri hodiny.

Leden, za kamna vlezem
      Vrstva ledu na ceste je zakryta tricentimetrovou vrstvou snehu. Skoro nevidite, protoze vam nejaky sprymar tam nahore snezi primo do obliceje. Nechapete, jakym zazrakem se jeste drzite ve vertikalni poloze, protoze pneumatiky permanentne podkluzuji na tu ci onu stranu - jako by skritek naschvalnicek chytil kola ze spodu a zatahl na stranu. Ale presto jedete (co taky delat, kdyz mate na vyber mezi smrti hladem a cestou do obchodu). Tak to je, pratele, Svedsko. Kdyz jsem pred tydnem prijel, na snih jsem narazil akorat tak v lednicce a mohl jsem si zvesela zazpivat "Travicka zelena, to je moje perina ...". Pravda, perina to byla ponekud promacena, nebot kazdou chvili mrholilo. Zato ted je bilo (pozn.: tato veta nema zadny rasisticky podtext).
      Ve Svedsku se clovek zkratka nenudi. Zvlaste takovy, ktery neni zkvykly, ze pri projizdce na kole zapadne do zaveje. Ovsem snih na cestach ma i sve kladne stranky, ktere clovek objevi napr. kdyz vybira prudkou zatacku a jeste se u toho pokousi brzdit, jelikoz se nechce blize seznamit s opodal stojici brizkou. Pak se jezdec citi takrka neodolatelne pritahovan okolnimi zavejemi. To je, panecku, mekkoucko! Ze by ty zaveje prali v Azuritu? Ale musim pochvalit technicke sluzby Linkopingu. Vetsina dulezitych cyklistickych stezek je zprovoznena. To jenom u nas v lese za kolejemi muzete porad zazit to prave zimni dobrodruzstvi ... . J vm vlastn jet nekl, e jsem se z Mjlby pesthoval na koleje ve Flammanu, Linkping. Tak u to vte.
      Nejveselejsi je vzdycky prvni rano pote, co necekane uderily mrazy. To prijdete ke svemu kolu (pokud navic snezilo, tak tomu predchazi nervy znicujici patrani po tom, ktery ten snehulak je vase kolo), na posledni chvili chvataje do skoly, a s prekvapenim zjistujete, ze klic nepasuje do zamku. Diky sve prudky inteligenci a fyzikalnim znalostem  ( a zabavnym historkam o tranzistorech na Sibiri, ktere jsou vasi jedinou vzpominkou na predmet Technick dokumentace) si spojite skandalni chovani zamku s panujicim mrazem a zacnete zoufale shanet letlampu nebo alespon zapalovac.  Az po case se naucite, ze zamku staci trocha lidskeho tepla, cili ze staci chvili jej podrzet v ruce (pri cemz si nemuzete nevzpomenout na zabradlovou scenku z Obecne skoly a s napetim ocekavate den, kdy uz ruku ze zamku nebudete moci sundat .... ).

Zkousky ht2 (2.pulka zimniho semestru)
    Ani druhe zkouskove ve Svedsku se neobeslo bez prekvapeni. Tentokrat me necekalo psani eseji behem zkousek, takze jsem predpokladal, ze bych snad mohl splnit sve studentske povinnosti a ucit se. Ponekud komplikovanejsi to bylo pouze s prvni zkouskou (Kryptografie). Na tu jsem sel ciste ze zvyku, jelikoz par predchozich dni jsem stravil vyletem do Helsinek (a cestou jsem se prakticky neucil a kdyz uz ano, tak rozhodne ne kryptografii), na prednaskach jsme se pravidelne ucil svedstinu, jelikoz jsem byl totalne mimo, kdyz jsem se pred zkouskou chtel mrknou na stare resene priklady, tak zrovna spadl server (nakonec jsem na to mel asi 15 minut) a, aby toho nebylo malo, mel jsem na psani cas jenom hodinu (tj. 1/4 z maxima), protoze jsem chtel stihnout party. Zkouska me zanechala v optimisticke nalade, sanci ze neproletim jsem z nuly zvedl tak na 20%. Zato na zbyvajici dve zkousky - Compiler Construction a Advanced Computer Architecture - jsem se ucil jak drak (vsadim se, ze jsem v noci nechrapal, ale odrikaval zpusoby lokalni optimalizace kodu). Samozrejme jsem neumel uplne vsechno (jeste porad jsem si neprikoupil ke sve hlave novy 10G hardisk), nicmene jsem mel prijemny pocit, ze vim vic, nez by kdo rozumny mohl ode mne pozadovat. A taky po zkouskach jsem odhadoval, ze znamky budou nekde mezi 1 a 2 (podle toho, jestli budu mit trochu stesti ci ne). Nakonce z Comp.Architecture jsem dostal dvojku, coz je v mire tolerance, ale zato z Compiler cons., ktere jsem venoval tak 60% priprav na zkousky, jsem malem proletel. Nicmene jsem se rozhodl nerozbit zkousejicimu pocitac baseballovou palkou. Koneckoncu to nebyla jeho vina, ze jsem sice (skoro) vsechno vedel, ale nenapsal jsem to tam tak podrobne a jasne, jak si pral. A ze jsem obcas nepochopil, co vsechno po me vlastne chce. Co me zato velmi pobavilo byl fakt, ze z Kryptologie (odhad : 20% trojka, 80% proletel) jsem dostal dvojku. Jinak receno, z predmetu, na ktery jsem se prakticky neucil a z vice nez pulky jsem mu nerozumel, jsem dostal lepsi znamku, nez z predmetu, na ktery jsem si pripravoval uplne maximalne. Asi zacnu vsechny zkousky delat stylem a la Kryptografie .... kolace bez prace a jeste spousta usetreneho casu. Nicmene jsem se rovnez poucil, ze neni marne ukecavat ucitele, ze se zaslouzite vic bodu ... akorat mi to bylo houby platne, jelikoz z hlediska EU jsou sice C a D ruzne znamky, ale u nas je to porad jedna a ta sama trojka.
Poznamka: do Helsinek jezdi ze Stockholmu velmi levne trajekty, my jsme za cestu Linkoping-Helisnky a zpet (cele organizovane spol. Silja Lines) platili kolem 350SEK (obsahuje cestu vcetne dvou noci v kabine na trajektu, kolem 5 hodin v Helsinkach).
[Nahoru]

Svedstina (under construction)

Svedske listy 9, 27.2.2002AD

Svedi
            Kazdeho prirozene zajima, jaci Svedi jsou, cim se od nas lisi a cim ne. Ovsem zjistil jsem, ze pro me je tezke to posuzovat, protoze ja sam bych byl docela dobrym Svedem, takze je to tady pro me takove normalni ... Vezmeme si treba tmu. Svedi jsou uplne zblazneni do toho, jak strasne dlouho je tu v zime tma, "darkness all the day". S cimz souvisi jejich vrely vztah ke svickam. Neexistuje, aby jste byli pozvani na veceri a minimalne na stole par svicek nehorelo (alespon pres zimu). I u nas na chodbe ve spolecnem obyvaku mame svicky a lidi si je pravidelne rozsvecuji ... Ja proti tomu samozrejme nemam namitek, svicky ma rad kazdy (a jak jsem mel moznost pozorovat, jen malo lidi odola nutkani hrat si s ohnem). Ale co se delky tmy tyce, uznavam, ze tady nejspise je o trochu dele, ale osobne jsem to ani nezaregistroval. Zato mi vypraveli o jedne Svedce odsud z Linkopingu, ktera to psychicky nezvladla, musela dostat "svetelnou terapii" a nakonec se odstehovala do USA. Takze mi to prijde jenom jako takova mala narodni hysterie ... (i kdyz, nepochybne, kdyz zije clovek nahore v Kirune, tak ma vice nez dost duvodu se z tmy zcvoknout, ale to je vic nez 1000km severneji). Anebo jsem proste tmo-odolny (koneckoncu lampicka u me postele sviti dost).
            Svedy si clovek zpravidla predstavuje chladne, odtazite, plache, nekomunikativni. To je bud pusta pomluva anebo jsem jeste nepotkal normalniho Sveda. Naopak jsou zpravidla pratelsti, vzdy ochotni pomoci, komunikativni, spolecensti. Lidi rikaji, ze sice jsou hodne pratelsti, ale je tezke s nimi navazat hlubsi vztah, ze si drzi odstup. Mam takove podezreni, ze ja sam jsem takovy jedinec, takze nemohu soudit, jestli stav mych vztahu ke Svedum je vinou mou ci jejich. Vsichni mi pratele jsou cizinci - Cinan, Nemci, Polaci ... . Ale ony se lepe navazuji vztahy s lidmi s kterymi prozivate radosti a strasti studentskeho zivota a jeste s nimi sdilite osud trosecniku v cizi zemi, daleko od domova. A kamaradi mych kamaradu jsou zase cizinci ... . Takze tezko rict, jak to s temi domorodci vlastne je.
            Je par veci, kterych si vsimne kazdy cizinec. Napriklad uz behem prvnich dnu zjistite, ze oblibenou svedskou hrou je stani ve fronte (coz by ostatne vysvetlovalo jejich povahu - jsou komunikativni, protoze jinak by ve fronte umreli nudou, a je tezke navazat hlubsi kontakt, protoze ve fronte na to neni cas, takze to nemaji natrenovano). Kdyz jdete do hospody (minimalne v patek a sobotu), stojite frontu, abyste se dostali dovnitr. Kdyz jdete domu, stojite frontu na svuj kabat. Na drtive vetsine mist (banka, lekarna, nadrazi ...) prvni vec kterou udelate je, ze zmacknete tlacitko a nechate si vydat sve poradove cislo (i kdyz tam zrovna nahodou nikdo jiny neni). Kdyz uz jsem se zminil o hospode, tak nutno dodat, ze si ji moc neuzijete. Zabava se rozjizdi kolem 11, drive nema smysl tam chodit, a zavira se v 1 rano. Takze se stanim ve fronte mate necele dve hodky ... . Normalni hospody (tj. kde nepracuji pouze studenti) maji, hadam, otevreno krapet dele. Ale kdybste se zeptali, proc nezaviraji az v 5, tak by na vas zirali jako ... no jako na cizince. Ono je vubec legracni, jak je tady studentsky zivot pravidelny. U nas doma chodime do hospody kdykoliv (a dokonce spise behem tydne, protoze spousta kamaradu jezdi na vikend domu). Tady 5 dni v tydnu pilne (tedy jak kdo) pracuji a v patek ci sobotu se predopiji na pre-party a pak vyrazi do fronty (ovsemze ne vsichni; u nas na chodbe jsem pre-party za mesic videl jenom jednou). Vyjimkou je streda, kdy maji ve Flammanu levnejsi pivo (coz jsem zpocatku netusil, takze kdyz jsem se temne stredecni noci vracel ze skoly, tak jsem malem prejel celou frontu).
            Jednu zalezitost jsem stale jeste nepochopil. Proc maji zvonky vevnitr za dvermi, ktere v 8 az 9 zamykaji? No uznejte, je to normalni? Dalsi vec ktera vetsinu lidi mate je, ze strkaji cukr nejen do chleba, ale i do slanecku. Ale proti gustu zadny disputat ... .
            Doporuceni do zivota: kdybyste nekdy nahodou zavitali do Svedska, tak proste musite zkusit "smrgåstorta", neboli sendvicovy dort. "Coze?!" rikate si nepochybne. Ono to ale neni zase az tak prastene ... . Jednoduse pripravite totez, co pouzivate na chlebicky, tj. ruzne pomazanky plus suroviny na oblozene chleby, jako sunka, listy salatu, vejce atd. Na podnose vytvorite z toastoveho chleba libovolny pravouhly tvar, pomazete jednou pomazankou, pridate dalsi vrstvu chleba, dalsi pomazanka ... . a na vrch naaranzujete sunku, vejce, nejake morske priserky atd. Pro lepsi efekt vysledny objekt pomazete necim i ze stran a posypete napr. pazitkou. Voil!
            Vysledky drobne ankety pusobi pesimisticky. Tri ze tri dotazanych respondentu si stezovali, ze maji problemy navazat dialog se svymi spolubydlicimi, ktery se nejevi byti prilis hovornymi. Takze chce-li mit clovek alespon pocit dialogu, musi si na ne pripravit radu otazek (ovsem napady brzo dojdou ... ). Takze komunikace by mohla probihat takto: MISTO: kuchyn na kolejich v dobe obeda POSTAVY: Sved S, zahranicni student A. A: Ahoj, jak se dari? S: Ujde to. A: A co skola, tedka pred zkouskama? S: Da se. A (po chvili premysleni): To pocasi je desne. Kdy konecne bude jaro? S: Tak v dubnu. A (premysli). S (odchazi pojist do pokoje, kde ma klid).
[Nahoru]

Svedske listy - intermezzo 3,  8.3. 2002AD

Tibet
            Tohle tma sem sice moc nepatri, ale je tak zajimave, ze je nelze nezminit. Byli jsme na veceri s jednim Cinanem (nazveme jej Lao), ktery je tady na 1,5rocnim Mgr programu, a nevyhnutelne doslo na otazku, co si o Tibetu mysli normalni Cinan. Nez jeho nazor rozcupujete na cucky, zkuste se vzit do situace prumerneho obyvatele nedemokratickeho statu, pouze s informacemi a vzdelanim posvecenym vladou. Zkuste si predstavit, napriklad, jak byste reagovali, kdybyste v 1980 odjeli na Zapad a tam se Vas zacali vyptavat na ceskou ucast ve Vietnamu ...
            Kdyz Lao pricestoval na Zapad, byl prekvapen, jak se tady vsude mluvi o Tibetu. Tibet je prece uplne normalni provincie Ciny, jako desitky dalsich, se stejnymi pravy a povinnostmi. Proc by, proboha, mel mit separatisticke choutky? Lao chodil v Pekingu do skoly s jednim Tibetanem, a ten se nijak neodlisoval ani od nej ani od dalsich studentu ze vsech koutu zeme. Nerikal nic o osamostatneni .... [Pozn: dle mych informaci zije v Tibetu momentalne vic "importovanych" Cinanu nez puvodnich obyvatel, a ti se urcite oddelovat nechteji.]. Tibet je historickou casti Ciny. Pred nejakymi snad sto lety se docasne odtrhl, ale pred pul stoletim se vratil zpet (stejne jako v prubehu dejin cinily i jine provincie - viz napr. "Obdobi valcicich statu"). Armada pri tom nijak neasistovala. A ze by tibetske nabozenstvi bylo potlacovano? Vzdyt maji spoustu chramu a muzou do nich chodit stejne jako vsichni ostatni Cinani! [Pozn: predpokladam, ze o cinske "Kulturni revoluci", ktera se pokusila zlikvidovat nabozenstvi v cele zemi, se ve skolach neuci. A nyni je situace urcite volnejsi nez kdyz Cinane prisli do Tibetu.] O Dalajlamovi Lao neslysel dokud neprisel do Evropy. A vzhledem k tomu, co on vi o Tibetu z vlastni zkusenosti, Dalajlama musi byt nutne vudcem nejake male nacionalisticke separatisticke frakce, a zdaleka nereprezentuje vetsinu tibetskych obyvatel [Pozn: nezapomenme, ze pojmy "vetsina tibetskych obyv." a "vetsina Tibetanu (puvodem)" jsou zcela odlisne]. (Je to asi jako byste prisli do USA a tam se ve vsech mediich hovorilo o nejakem chlapkovi, ktery prohlasuje, ze Morava ma byt svobodna a ze Moravane jsou utlacovani Cechy ... Co by jste si o nem asi tak mysleli?) Zaver je, ze otazka samostatnosti Tibetu je jen umely problem vyvolany politiky, kteri se snazi urvat misto u koryta, a zdaleka neodrazi skutecny stav veci z pohledu prosteho obyvatele, at uz Tibetu ci jine casti Ciny.
            Jak vidno, propagande na cinske strane funguje dobre. Takze i kdyby se nahodou Cina pres noc zmenila v demokratickou zemi, se samostatnosti Tibetu to vypada blede. Vzdyt je prece normalni casti Ciny. My muzeme byt jenom radi, ze ani po 300 letem pobytu v Rakousku jsme se nestali  pouze jednim z mnoha jeho kraju. Habsburkove se nastesti od Ciny ucit nemohli.

Svedske listy 10, 28.4.2002AD

Zazitky z autobusu
            (Sobota 29.9.2001, 23:13, linka 113 smer Resecentrum [nadrazi].) S ulehcenim usednu do sedadla atubusu, ktery me odveze na vlak. Vtom se zezadu ozve rev oslavujicich (tj. pod obraz zpitych) Svedu. Spolucestujici vcetne ridice vypadaji, ze si niceho nevsimli. Cekam, ze si rozveselena spolecnost parkrat krikne a ztichne. Ale Svedi jsou vytrvali. To bude ta vikingska natura. Vypada to, ze mini rvat vecne. Uz vim, proc ostatni nereagovali. Nejspise uz ohluchli. Nebo jsou jen zvykli? Tak me napada, jestli to nakonec neni nejaka sportovni disciplina? Jako "Kdo vydrzi rvat nejdele" nebo "Kdo prerve vsechny ostatni". Kazdopadne jsou to borci. Mohli by rovnou na olympiadu. ... Na zastavce "Stora Torget" se konecne rozhostil klid. Ne ze by ztichli, jen vystoupili. Asi sli po vydatnem treninku vyzvat nejakou jinou skupinku na souboj. Nebo je to tak vycerpalo, ze potrebovali doplnit palivo. ... Z okna jsem zahledl vchod jedne ze svatyn mistni mladeze. Navstevnici ponekud pretekali na ulici. Touhle dobou centrum vypada fakt zajimave. Budu muset nekdy vecer na pruzkum.
            (Nedele 30.9.2001, 17:13, linka 202 smer Resecentrum.) Opet se vezu na sve oblibene nadrazi. Na sobe mam svetr a teplou, byt ne zimni, bundu. A v batuzku mam cepici a opravdu teple rukavice. Ze zadu k ridici pribehne devce a neco se ho pta. Ziram. Ne proto, ze by byla tak oslnive krasna (i kdyz spatne nevypada), ale proto, ze ma na sobe velmi prilehave, kratke a tenke tricko. Takove lze samozrejme videt i u nas. Ale na diskotece a ne v autobuse, kdyz je venku kolem 10 Celsiu. Uklidnuje me, ze ostatni cestujici jsou obleceni normalne. Treba ma ona slecna mezi predky Laponce, nakonec blondyna to neni, tak proc ne. Ve Svedsku je mozne vsechno ... . Dodatek: Kdyz jsem onu slecnu videl vystupovat, tak pres sebe mela prehozeny kozich, takze zase az tak nenormalni nebyla. Trochu me to zklamalo ;-)

Pouceni z krizoveho vyvoje, aneb co jsem se naucil

  1. Jedes-li na kole, necum po ptakach. Zavora neuhne.
  2. Pokud rano absolutne nestihas a nutne potrebujes chytit vlak, 100% mas prazdnou pneumatiku. A pumpu sis nechal v pokoji.
  3. Svedske prislovi: zapomenes-li si rukavice, bude mrznout. ;-)
  4. Pamatuj si, kam sis dal kolo. (Ono se pak mezi nejakymi 500 koly spatne hleda, zvlaste kdyz vypada jako kazde pate.)
  5. Potrebujes-li nutne nekoho, kdo mluvi anglicky, urcite ho nepotkas.
  6. Toast vzdy pada namazanou stranou dolu.
  7. Nefotografuj kontrolory v metru. (vysvetlivky)
  8. Nestavej kolo pod strom, kdyz fouka silny vitr. Ono se pak zpod spadnute vetve spatne vyprostuje.
  9. Kdyz na posledni chvili naskocis do autobusu, nepochybne jede opacnym smerem, nez jsi zamyslel.
  10. Jsi-li jediny, kdo ceka na vlak, tak je nejspis sobota. (V sobotu jezdi vlaky jinak ...)
  11. Vsechna dulezita oznameni jsou ve svedstine.
  12. Daruje-li ti nekdo tradicni svedskou specialitu v konzerve, neotvirej ji u sebe doma. (Tvaruzky nemaji sanci...)
  13. Jedes-li do Stockholmu koupit listek na bus domu, tak se zeptej, jestli zrovna neni svatek.
  14. Jsou-li dva druhy dopravy, obcas levnejsi jeden, pak druhy, nepochybne je zvolis ve spatnem poradi.
  15. Kolo bruslit neumi.
  16. Je-li jediny zpusob, jak se naucit na zkousku, precist si knihu v knihovne, ona kniha je nepochybne ukradena. Pravidlo c.2: Dozvis se to na posledni chvili, takze nemas moznost pujcit si knihu od kolegy.
  17. Rekne-li ucitel: "To ale byla tvrda zkouska, co? To jsi mel urcite cele ctyri hodiny co delat.", neodpovidej : "No, ja jsem sel po dvou a pul hodinach domu ... "

  18. Vysvetlivky:
    Fotografovat kontrolory je zakazano, a krome toho, ze budou vyhrozovat zavolanim policie a zabavi film (s celym nafocenym Stockholmem), tak budou chtit videt listek :-( (zpet)

Narozeninova oslava na kolejich
            Je pocatek brezna, venku stale lezi snih. U nas v  obyvaku si vsak clovek pripada jako v zamrzlem Svedsku, ale jako nekde na plazi. Prevladaji lehke sukne s douhym rozparkem, nejlepe ladene domodra, tricka u kterych si nejste jisti nejsou-li hornim dilem plavek, sem tam slunecni bryle vsech tvaru a barev. Rovnez kratasy jsou v mode a jasne vedou jasne barvy: modra, bílá, sem tam ruzova ci cervena (a obcas i jiz ne tak jasna cerna). Nekteri se pro jistotu vybavili i ochranou hlavy, at uz jde o satek nebo klobouk. Par devcat ma ve vlasech ci na zapesti (umely) kvet. Proste Havaj.
            Hoste sedi na gauci a kolem stolu, ci postavaji s plechovkou piva nebo kelimkem domaciho vina (svedsti studenti jsou pravdepodobne svetovymi specialisty na domaci vyrobu alkoholu, kdyz se chystaji oslavovat) u linky. Za doprovodu hudby probiha vice ci mene zivy hovor. Zatimco znami oslavenkyn se bavi spolu, zbyli obyvatele nasi chodby tvori malou skupinku na prahu "kuchyne" (coz je druha pulka obyvaku, oddelena linkou). Podava se ovocny, vyslovene letne vypadajici, kolac. Samozrejme nechybi ani chipsy a ve Svedsku nezbytny popcorn.
            Pote, co se objevil clovek s nafukovacim kruhem kolem tela, mi zacalo byt jasne, ze se nejedna o normalni oslavu. Jak jsem pozdeji vyzvedel, narozeninova party byla jenom "pripravou" na povestnou party zvanou "Sun Trip" (tj. "Slunecni vylet"). Proto to letni odeni ... . V kvetnu maji pro zmenu akci, kdy jsou vsichni ucastnici v togach. Nutno podotknout, ze takova studentska akce ("kravallen") se leckdy sklada z cele rady udalosti a zaverecna party (se svymi pre-parties a post-parties) je jen zlatym hrebem. Vsechno zacina uz kdyz jdete stat frontu na poradi ve fronte na listky (az tak daleko to tady obcas zachazi :-).
            Ale zpet k narozeninam. Nektera devcata se ocividne prave vratila z Kanar ci ze solárka. Léto se vsim vsudy ... Po dvou a pul hodinach od zacatku se oslava preleva mezi pokoji a potemnelym obyvakem, kde nektere zeny neodolaly svodum zesilivsi hudby. Cast lidu uz se presunula jinam, nejspise na Sun Trip.
            Reknete Svedovi, ze na party chodite v utery, a bude na vas zirat jako by jste spadli z visne. Reknete temuz Svedovi, ze se v sobotu vecer ucite, a bude na vas zirat, jako by jste spadli z Marsu. Kazdy prece vi, ze na uceni je nedele az ctvrtek, a v patek a sobotu se jde chlastat ... .
            Kolem pulnoci se zbytky prezivsich zbalily a presunuly do svych oblibenych lokalu. Pouze lepkave louze piva a hromady prazdnych sklenic a spinavych taliru zustaly ...


[Nahoru]
written by Jakub Holy, 2001&2002 AD