Požadavky: 1. svobodné hlásání Božího slova; 2. podávání podobojí všem
křesťanům; 3. zákaz panování kněží nad světským majetkem; 4. trestání
smrtelných hříchů a zvl. veřejných hříchů v každé spol. vrstvě.
ad 1. „Svobodné kázání“ neznamená nábož. svobodu, ale kázání slova Božího bez lidských příměšků.
ad 2. [Přijímání podobojí] Koncem 14.st. Jan Milíč z Kroměříže a M. Matěj z Janova žádají časté přijímání svátosti oltářní laiky (kněží přijímali každý den, laikům doporučeno jednou, o Velikonocích). Důvody: mystický (vtělení se v Krista) a mravní (člověk přistupující k přijímání má litovat svých hříchů a chtít konat dobro).
Článek 2 přijat takřka nezměněn.
V 16. a počátkem 17.st. otázka svátosti oltářní a způsobu přítomnosti Krista předmětem sporů mezi proudy čes. reformace.
ad 3. Požadavek nemajetnosti církve souvisí s tendencemi stavovsko samosprávnými (v nábož. se tyto tendence projevují v konciliarismu).
ad 4. Zatímco Luther chce reformaci šířit jen kázáním, dle kalvinistů je nutno světskou mocí zabraňovat křiklavým projevům hříchů (=>poddaní mají právo sesadit nekřesťansky se chovající vrchnost. Tento článek je tedy blíž pojetí švýcarskému.
Dohody sjednané 1433 a vyhlášené 1436, mezi basilejským koncilem a zástupci husitského středu a pravice na základě pražských artikulí.
Pouze 2. článek artikulí přijat takřka nezměněn. Táborská strana, poražena 1434 u Lipan, je považovala za nepřijatelný ústupek. Kompaktáta znamenala udělení výjimky husitům v rámci ecclesia catolica (byli považováni za její součást – viz níže 1564).
V Čechách se stala světským zákonem, součástí desek zemských. To mělo význam když je papež 1462 zrušil (přijal je 1564). Nábož. mír v zemi zachován i díky tzv. kutnohorské smlouvě z 1485, jež zaručovala Čechům možnost volby pod jednou či pod obojí( i poddaným). Totéž právo se prosadilo i na Moravě (viz. Tovačovské knihy 1481-90). Ochrana neplatila pro Jednotu bratrskou. Hl. na Moravě se prosadila značná svoboda i pro Bratry a stoupence luteránství či kalvinismu.
Novoutrakvistům (utrakvisté ovlivnění evr. reformací) se obnovená kompaktáta (1564) jevila ne jako záruka nábož. svobody, ale jako nástroj rekatolizace (snaha dostat nekatolíky pod kontrolu církve).
Proto čeští novoutrakvističtí stavové vymazali kompaktáta z desek zemských 1567, pokusili se prosadit Augsburskou konfesi (Augustanu; 1571).
Totéž na Moravě, zřeknutí se kompaktát 1527, pokus o prosazení Augustany 1569.
Augustanu se prosadit nepodařilo díky odporu císaře Maxmiliána II a odlišností od věrouky novoutrakvistů => formulace České konfese 1575. Ústně schválena Maxm., písemně až Majestátem 1609, na Moravě obdobná nábož. svoboda sněmem ustavena již 1608. Končí v Čechách Obnoveným zřízením zemským 1627, na Moravě 1628. Nábož. svobodu se uchovalo jen Slezsko. Westfálský mír 1648 definitivně stvrzuje katolictví jako jedinou povolenou víru Čech a Moravy.
"mírné, snášenlivé vyznání víry, jež dogmaticky stojí mezi
Augustanou a Bratrským vyznáním“
Tato tři vyznání se nějak liší hlavně v učení o ospravedlnění, večeři Páně a církvi.